Retrospektiva tvorby Lubo Kristka

Tvorba

Retrospektiva Kristkovy bohaté tvorby.

Symboly Zámečku Lubo

Symboly

Symboly a zákoutí Zámečku Lubo – svědectví o Kristkových vnitřních světech.

Díla ve veřejném prostoru

Lubo Kristek po mnohá desetiletí tvořil nejen v ateliéru, ale i v krajině a městech, kde jeho sochy, asambláže a monumentální realizace vstupují do dialogu s veřejným prostorem. Muzeum na Zámečku Lubo dokumentuje díla, která zanechal v řadě evropských zemí – v Německu, Rakousku, Itálii, na Slovensku či v České republice – a ukazuje, jak se jeho umělecký jazyk proměňoval v závislosti na místě, krajině a historickém kontextu, do kterého vstupoval.

V německém Landsbergu am Lech vytvořil šestnáctimetrovou sochu Strom vědění (1981), která prochází třemi patry budovy gymnázia Ignaze Köglera až ke střešnímu oknu. Pro tamní Neues Stadtmuseum vznikla v roce 1991 kovová plastika Pomník pro pět smyslů. V lázních Greifenberg stojí od roku 1988 bronzová kašna Pijící, v kapli v Penzingu se nachází monumentální oltářní malba Transcendentální kompozice mezi utrpením a nadějí.

Nejrozsáhlejším Kristkovým počinem ve veřejném prostoru je Kristkova podyjská glyptotéka – výtvarně-filozofická trasa poutních míst, kterou v letech 2005–2006 vytvořil podél řeky Dyje. Jedenáct sochařských zastavení propojuje pět krajů a tři státy – Česko, Rakousko a Slovensko – v jediném uměleckém i krajinném celku. Kristek vybíral místa, ze kterých na něj nejsilněji dýchl genius loci, a vytvořil tak přírodní galerii, ve které poutníci putují stejně přirozeně jako teče voda v Dyji.

Lubo Kristek dokonce přetvořil v monumentální obytnou asambláž i svůj dům. Vznikl tak Kristkův dům v Brně, inspirovaný Mýtem o Sisyfovi Alberta Camuse. Významnou roli sehrálo také Kristkovo setkání s Jiřím Voskovcem v Los Angeles v 70. letech. Kristkův dům se stal i dějištěm filmu o umělcově životě a díle a je pravidelně otevřen veřejnosti v rámci festivalu Open House Brno.

Fotografická a textová dokumentace v Muzeu celoživotního díla Lubo Kristka umožňuje nahlédnout do děl, která by jinak vyžadovala cestu napříč Evropou. Pro Kristka byl veřejný prostor vždy víc než pouhým místem instalace – byl součástí významu díla samotného, prostorem, kde se umění setkává s krajinou, historií i každodenním životem.